O Kristýně

Kristýna se narodila 24. 12.1993 v Uherském Hradišti. Absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Pod vedením Petra Štěpána a Miroslava Ondry studovala se svými spolužáky Mariannou Polyákovou, Dianou Velčickou, Dagmar Křížovou, Veronikou Morávkovou, Pavlínou Palmovskou, Martinou Pawerovou, Ondřejem Halámkem, Robinem Schenkem, Marcem Salvadorim a Jonášem Floriánem. Po absolventském představení nastoupila do muzikálového souboru Městského divadla Brno. Alternuje s řadou svých nynějších kolegů – Viktórií Matušovovou, Hanou Holišovou, Katarínou Mikulovou, Ivanou Vaňkovou, Svetlanou Janotovou, Markétou Peškovou, Dagmar Křížovou nebo Martou Matějovou. Přesto, že je stálou členkou muzikálového souboru, účinkuje také na scéně činoherní, kde ji můžete vidět v inscenaci Žebrácká opera nebo Santiniho jazyk.

Kromě své brněnské snahy a práce se snaží také v Praze, konkrétně v Hudebním divadle Karlín. V autorské inscenaci Legenda jménem Holmes z pera Ondřeje Gregora Brzobohatého spolu s pražskou kolegyní a zároveň blízkou životní přítelkyní Annou Fialovou ztvárňuje postavu Irene Adlerové. A se vzdálenou životní přítelkyní Annou Fialovou postavu Louisy Hawkinsové. To vše po boku špičkových hereckých, pěveckých, tanečních, komických i tragických legend typu Lukáš Janota, Vojtěch Dyk, Jan Sklenář, Petr Vaněk, Denny Ratajský, Marek Holý, Ivana Chýlková, Jaroslava Kretschmerová, Jaromír Dulava, či MgA. Filip Rajmont. Filip, člen činohry Národního divadla, jeden ze symbolů České státnosti, pilíř České kultury, syn bývalého šéfa činohry Národního divadla MgA. Ivana Rajmonta a bývalé členky činohry Národního divadla MgA. Kateřiny Burianové – Rajmontové, držitelky cen Thálie, Alfréda Radoka a ceny Sazky, vnuk divadelního avantgardisty Emila Františka Buriana.

Ve volném čase se baví vytvářením krátkých, lehkých někdy vtipných, někdy směšných, ba někdy i tragických a zoufalých skečů s leitmotivem obyčejného života hereččina. Odpočívat jezdí nejraději do Prahy, kde se řídí heslem: pár přátel stačí mít.

Momentálně se snaží nebrat tolik vážně, brát s humorem a nadsázkou, nejen sebe, ale i práci a život sám. Nejradši by byla, kdyby si každý zametal před prahem vlastním, nikoli před prahy ostatních a kdyby si lidi přestali závidět. V životě ji ještě čeká nejedno stěhování, pěstování bylin, přečtení nesčetně knih, které ji budou bavit. A několik knih, které ji bavit nebudou. Ale stejně je dočte, protože nerada odchází od rozdělané práce. Natočí jeden až dva úspěšné a kvalitní filmy, načež se bude plně s chutí, elánem a energií věnovat důchodu. Jo. A má dvojče, mladší o deset let a dva dny.

Projekty divadla poq

Divadlo Za sklem