Divadlo poq uvádí v české i světové premiéře scénické čtení podle knihy Ester Ondřeje Macka (inspirované biblickým příběhem královny Ester). Pro jeviště text upravila Eva Ventrubová.

Premiéra: 16. 10. 2025 v 19 hodin v Betlémském kostele v Brně.

Hrají: Zdena Herfortová, Ladislav Kolář, Eva Ventrubová, Alžběta Rolečková (violoncello)

V hebrejské Bibli je kniha Ester jedním z pěti svátečních svitků (Megilot). Čte se při židovském svátku Purim (z hebrejského pûr – los). V křesťanském kánonu je řazena mezi tzv. historické knihy, ačkoliv dost pravděpodobně nepojednává o žádné dějinné události, ale spíše o strukturálním nepřátelství vůči Židům.

Kniha Ester existuje ve třech verzích, a to v hebrejské, která je nejkratší a má přibližně 160 veršů, a ve dvou řeckých. Dodatky k Septuagintě mají 107 veršů.

Podle většiny badatelů se jedná o literární umělecké dílo, poezii, nikoli o historickou zprávu. Nicméně Achašveróšem může být míněn Xerxés I. (vládl 486–465 před n. l.). V jistě zaujatém, přesto však historiografickém díle Hérodota lze nalézt několik detailů, které se objeví i v knize Ester. Její autor byl tedy s perskými poměry nějak seznámen (sedm knížecích rádců, poštovní systém, vzdávání pocty králi a vyšším úředníkům, štědré odměňování ad.). Kromě toho kniha obsahuje značné množství perských slov a jmen. Xerxova královna se však jmenovala Amestris. Kromě toho víme, že po bitvě u Salaminy (480 před n. l.) měl románek se svou snachou.

Hebrejština spisku má mnoho společného s jinými pozdně hebrejskými biblickými knihami, jako jsou Ezdráš, Nehemjáš a obě paralipomenon, které se obvykle datují do období kolem let 400–300 před n. l. Ostatně po nástupu seleukovské dynastie (200 před n. l.) zaujali řečtí vládci ke svým podmaněným poddaným výrazně nepřátelštější přístup, který nakonec vedl k Makabejskému povstání (167 před n. l.).

O žánru knihy Ester bylo vysloveno mnoho dohadů (mudroslovný příběh, historická novela, román, karnevalový příběh, povídka z diaspory ad.). Fikci ovšem nemusíme ztotožňovat s nepravdou. Vždyť snad v každé beletrii jde o vypravování něčeho „velmi pravdivého“. Jiní se domnívají, že v Ester před sebou máme literární karikaturu či frašku, která má ukázat, že „král je nahý“. – Humor může někdy vyjadřovat i zcela vážné věci. Důležité je také slovo „naopak“ (9,1 nahápôk) – kniha je plná kontrastů mezi Židy a obyvateli Šúšanu, mezi tím, co je zamýšleno, a tím, co se nakonec stane.

Ostatně kontrast mezi moudrými a pošetilými je jedním z teologických témat. Jako další jmenujme: výzvu žít „věrný“ život v jiné kultuře či sílu psaného slova, o které spisek jistě také je.

V hebrejském textu knihy Ester nepadne slovo „Bůh“. Vzniká tak dojem, že judaismus je zde vnímán spíše jako etnická, nikoli náboženská entita a že funkcí knihy je profánní výklad židovského svátku Purim. Při hledání teologie knihy je proto třeba si všímat odkazů na intertextové historické i teologické tradice. Například konflikt mezi Mordokajem a Hamanem odráží nepřátelství mezi Amálekem a Izraelem, které v Tóře představuje zásadní ohrožení existence Izraele (Ex 17,8–16; Dt 25,17–19). Haman je označován za „Agagovce“ (Est 3,1) a Mordokaj za „syna Jaírova, syna Šimeího, syna Kišova“ (Est 2,5) (srov. 1Sa 15). V knize Ester můžeme nalézt i připomínky a aktualizace příběhu o Josefovi (dvorské prostředí; Žid, který se vyšvihl na královský dvůr, zachrání vlastní lid před smrtí, ale také úspěšně vládne cizí říši). Ženská postava „Josefa“ slouží jako identifikační možnost pro život a přežití v diaspoře. Mordokaj odmítá proskynézi i ztělesňuje hlavní přikázání lásky k Bohu a bližnímu, které je opět zásadní pro existenci v diaspoře. V popisu záchrany Židů jsou použity i motivy z Exodu, zásadní události, kterou se Izrael stal národem.